Nejdříve je důležité bavit se o tom, co vlastně je inkluze ve školách a jaké má výhody i její úskalí. Rozumí se tím zařazování dětí s nějakým znevýhodněním, ať už je sociálního, zdravotního či psychického rázu do skupiny. V tomto případě se jedná o třídu až školu. Cílem je přijmutí žáků se speciálními potřebami kolektivem a dát dítěti možnost vzdělání dle jeho možností. S tím souvisí rušení speciálních škol.
Pro samotného žáka může být zařazení do kolektivu velmi obtížné, už jen z důvodu, že je prostě nějakým způsobem „jiný“. Tímto se však i ostatní děti učí nerozlišovat lidi podle toho, jestli mají nějaké znevýhodnění, ale přijímat i jiné přednosti každé osobnosti.
Co se týče výuky, pomůže nám již v nadpisu zmiňovaný asistent pedagoga.
Kdo to vlastně je?
Je to člověk, který se pohybuje ve třídě, kde se nachází dítě se speciálními potřebami. Vykonává zde dohled a přímou pedagogickou činnost. Napomáhá primárně svému svěřenci s učivem a jeho vstřebáním. Samozřejmě mu pomáhá chápat probíranou látku a řídí se též jeho aktuálními potřebami. Jak už název napovídá „asistent pedagoga“ musí tento zaměstnanec být i pravou rukou učitele, pomáhá mu s administrativou, řeší problémy ve třídě nebo dle potřeb pomáhá i ostatním žákům.
Není to vetřelec!
Situace se postupem času srovnává, ale ze začátku měli problém, zvláště starší ročníky učitelů se zařazením asistenta do jejich třídy. Přišlo jim to nesmyslné a možná měli pocit, že je to jejich konkurent, který s nimi chce nějakým způsobem soupeřit. Není to tak asistent má svou vlastní práci a určitě nechce učiteli uškodit. Naopak je velice důležité mít dobré vztahy, jak se svěřeným dítětem, tak i s učitelem. Přeci, když jsou dobré vztahy i práce jde hladce.
Zařazování znevýhodněných jedinců je veliký pokrok, přece se nemůžeme separovat jen z důvodu, že někteří z nás neměli štěstí a zdraví nemají tak dobré jako my. Lidé by se měli podporovat a ne zavírat oči, nad tím, co vidět nechtějí. Inkluze je rozhodně dobrá myšlenka.
