Měla jsem strašnou hrůzu z toho, že jednoho dne budu muset dělat nějaké webové stránky. Anebo něco podobného. Nikdy jsem na to neměla buňky. A vy se jistě ptáte, jak na to člověk může mít buňky. Anebo nemít buňky. Myslím, že je to pouze jenom takové slovní spojení. Protože podle mého názoru člověk se nemůže narodit s buňkami na počítači. Podle mě je to úplná blbost. A navíc webové stránky jsou složité. Takže se člověk nemůže s tím narodit. Nemůže se člověk narodit s tím, že rozumí dokonale webovým stránkám. Žádný učený z nebe nespadl. Tohle pořekadlo jistě znáte všichni.
A pak jsem si řekla, že chci porozumět webovým stránkám. Víte, musím se přiznat, že v ničem nejsem dobrá. Nic mi nejde. Ve škole jsem sotva prolezla se čtyřka a neudělala jsem ani střední školu. Sice jsem dělala dvakrát maturitu, ale nepodařilo se mi ta. Byla jsem z toho nešťastná počítače by nikdy nešly, webové stránky pro mě byly noční můra. A tak jsem si udělala alespoň výuční list.
To mi docela šlo, i když to taky nebylo perfektní. Ovšem nic není perfektní, a tak jsem si řekla, že se udělám ale i tak počítačový kurz. Naučila jsem se tam během tří let dělat perfektně webové stránky, až jsem se tomu divila, co ve mně je. Mamka nevěřila tomu, že tohle všechno se naučím. A byla jsem velmi ráda. Nyní taky pracuji tak, že malé děti vyučují počítače. Malé děti si hlavně na počítači hrají. A já takhle vyučuji formou hry. Stále učím všechny vyučuji, jak se dělají webové stránky. Myslím, že web je v dnešní době důležitý a je úplně všude. Jen si to možná neuvědomujeme a teď web je pro nás takový, že nás taky baví a zabaví děti. A zažene nudu. I můj syn se věnuje hodně počítačům a já mu v tom nebráním. Stejně ho taky velmi často využívají ve škole, tak proč mu to zakazovat doma. To by nemělo žádnou logiku. Navíc syn se tam nejen učí, ale i relaxuje u her.
