Když se dříve na nějakém pracovišti objevil počítač, šlo zřejmě o nějaký vědecký ústav nebo jiné privilegované místo, kde se s takovou technikou pracovalo na rozdíl od pracovišť jiných. PC bylo něco, co moc rozšířené nebylo, a nikdo vlastně dlouho neměl ani představu, k čemu by mohlo být něco podobného na většině pracovišť dobré.
Ovšem představivost lidská je bezbřehá, a proto jsme my lidé našli celou širokou škálu možností využití takové výpočetní techniky, a PC tak dnes už najdeme skoro všude. I tam, kde by se to zdálo na první dojem zbytečné.
Je logické, proč se na počítače sází čím dál víc. Jsou prostě stále výhodnější náhradou pracujících lidí, jsou schopné naučit se všechno, co se dá vykonávat mechanicky, a pak v tom předčí i dobré pracanty, a konec konců jsou i stále levnější, neodmlouvají a nestávkují. A proto se nasazují snad všude, kde to jenom jde. A kdyby to šlo všude, skoro bych se vsadil, že by nás zaměstnance naši šéfové rázem všechny vyměnili za počítače. I s rizikem toho, že by pak jednoho dne počítače sesadily i je a chopily se jejich funkcí.
A tak je dobře, že počítač nejsou dokonalé. Což samozřejmě nejsou. Aspoň doposud. Umí sice ledacos, ale všechno se tyto ještě nenaučily. Tedy my lidé jsme je to všechno ještě nenaučili. A proto jsou pro nás počítače pořád ještě užitečnými pomocníky a služebníky.
I když nám už i dnes dokážou prokázat i služby, o které ani trochu nestojíme. To, co se s nimi dá dělat, nás někdy může učinit i závislými, a mohou nás třeba i obelhávat, porouchávat se či tropit jiné neplechy. I když za to obvykle počítače přece jenom nemohou. Vesměs za to mohou jenom lidé, kteří PC stvořili a využívají. A to ne vždy tak, jak by to bylo příjemné pro ostatní uživatele.
A tak si PC někdy pochvalujeme a někdy také ne. Ale každopádně jsou pro nás počítače jenom tím, co jim dovolíme.
